Rande přes Tinder a můj 3 denní spontánní trip (první část)

Byl rok 2017 a já jsem byla znuděná v Čechách. Místo užívání si léta nastal jeden z dalších mých proseděných dnů. Bydlela jsem pod jednou střechou s mou mamkou a velkou touhou cestovat. Myslela jsem si, jak tou dobou budu pracovat v Anglii nebo na Kypru, kde jsem se narodila, ale realita byla taková, že jsem byla přihlášená na pracáku a o mých vysněných plánech jsem si mohla nechat jen zdát.

Můj první spontánní výlet

Po ukončení pětiletého vztahu se svým bývalým přítelem, bylo mou tehdejší zábavou Tinder (aplikace, která slouží jako seznamka). Nikoho jsem v té době nehledala, spíše jsem tím trávila dlouhé chvíle doma s myšlenkou „nikdy nevíš koho potkáš“. A to se přesně v ten den stalo! Je zvláštní jak si některé myšlenky přitahujeme a budíme je k realitě. Představil se jako student z Chicaga původem z Brazílie. Byl to docela sympaťák a já byla pro se s ním sejít.

Momentálně cestoval po Evropě. Česko už měl za sebou a já už počítala s tím, že se tedy neuvidíme. On ovšem začal navrhovat jiné země, kde bychom se mohli sejít. Ze srandy jsem se ho zeptala, jaká je jeho zítřejší destinace a on mi do minuty odepsal i s otázkou „Přijedeš?“

Pochopila jsem tedy, že si srandu nedělá, že se chce opravdu se mnou sejít v jiné zemi. Na seznamu bylo Chorvatsko s hlavním městem Záhřeb a Dubrovník. Byl to výlet na 3 dny.

Víte, já jsem v té době ještě nikdy sama v jiné zemi nebyla a po těch znuděných dnech jsem najednou byla otevřená snad všemu. To, že ho neznám mi takový problém nedělalo, protože už jsem se několikrát předtím setkala s lidmi přes Couchsurfing (sociální komunita lidí, která poskytuje své bydlení zdarma). Ovšem všechna setkání byla v Česku. „Možná o to větší důvod do něčeho takového jít,“  říkalo mi mé já. Avšak druhá část mého já, samozřejmě ta rozumnější, byla proti.

Mé zvědavé já naštěstí vyhrálo a do těď sobě děkuju, že jsem se tak rozhodla! PROTOŽE,KDY JINDY, KDYŽ NE TEĎ?!

Ještě v ten samý den jsem si koupila jízdenku, vzala občanku i pas, sbalila si na ty 3 dny a jela jsem směr Záhřeb, kde jsme se měli druhý den setkat.Volila jsem pro mě levnější variantu a to byl noční autobus přes Flixbus.

Cesta do Záhřebu

Jestli se ptáte, jaká byla cesta autobusem, tak jsem byla příjemně překvapena. Autobusy mají moderní s wifi, klimatizací, polohovacími, sedadly,zásuvkami a WC. Co mi tedy vadilo byla hudba při celé době jízdy a zastávka každé dvě hodiny s rozsvícenými světly. Měla jsem na sobě legíny, ale při zapnutí klimatizace, mi byla pěkná zima, takže jsem kolem sebe měla zabalený cestovatelský rychleschnoucí ručník 😀

Když jsem ráno dorazila do Záhřebu, vyměnila jsem si české koruny na chorvatské kuny. Věděla jsem, že můj sympaťák přijede později, a tak jsem šla objevovat město. Procházka po památkách se protáhla až do odpoledních hodin a ten néé už docela sympaťák mi napsal, že přijede ještě o další hodinu a půl později… On už sice dorazil na hotel v Záhřebu, ale potřeboval se ještě vysprchovat…

No nebudu lhát, docela jsem mu to ubytování se sprchou záviděla! Zvláště potom, co jsem byla nevyspaná a spocená z chození po městě, kde teploměr už tou dobou ukazoval přes 30 stupňů.

Rande, které nebylo tak úplně rande

Naštěstí po té hodině a půl opravdu dorazil a já se těšila, co má naplanovaného. No tak prosím Vás, NIKDY NEMĚJTE OČEKÁVÁNÍ A DOMĚNKY O DRUHÉM… To je pravidlo první 😀 U nás se stalo to, že já očekávala plán a on očekával provedení po městě. Místo objevovaní jsme  šli nakonec na jídlo. Restauraci jsem musela vybrat já, jelikož už jsme šli přes půl hodiny pěšky, minuli asi 20 restaurací a on nebyl schopen nějakou vybrat, i když jsem se s ním snažila na nějaké domluvit.

Pokračovali jsme procházkou po městě, mezitím mi psala mamka… zajímalo jí, jaké je rande. No chvílemi jsem se opravdu sebe ptala, jestli je tohle vůbec rande…Psala jsem jí, že velký špatný, ale nechtěla jsem být sama. Myslím, že on též nadšený nebyl, jelikož po 2 hodinách odešel zpátky na hotel s tím, že ho bolí noha. Nevěděl jestli pojedeme spolu večer do Dubrovníku, ale řekl mi ať jedu klidně sama, že to stojí za to.

Zůstala jsem tedy sama tak, jak sem si vnitřně přála…„Vím, že to je tak pro mě lepší.“ Na informačním středisku jsem se nestyděla zeptat na to, co pěkného bych mohla navštívit. A tak jsem vzala mapu a vyrazila k velkému jezeru, které zrovna bodlo po tak horkém dni. Cestou tramvají jsem nemohla uvěřit, jaký spontánní den zrovna prožívám.

V hlavě se mi honily myšlenky. „Jak je možné, že najednou nemám strach a stud? Je to všechno tím, že se musím těď spolehnout jen sama na sebe?“

Je lepší být sama, než cestovat za každou cenu s někým, s kým mi není dobře!