Mé začátky v Anglii

Rok 2017 přinesl tolik změn, pro které jsem se rozhodla a jedna z nich byla stěhovaní se do Anglie na dobu neurčitou, potom co jsem se vrátila z Kypru, kde jsem dva měsíce pracovala. Byla to vůbec moje první pracovní zkušenost v zahraničí, kterou jsem si zajistila sama. O práci na Kypru jsem napsala více v ebooku zdarma Práce na Kypru bez agentury. 

To, že chci zkusit práci v Anglii, byl můj sen už po skončení střední školy a jsem moc ráda, že to po 2 letech nakonec opravdu vyšlo. Co si budeme povídat, moje představa a realita byla dost odlišná a výměna Kypru za Anglii byla dokonce jako za trest. 😀

Když se mě někdo zeptá na můj rok strávený v Anglii, odpovím: „TO BYLA MÁ NEJVĚTŠÍ ŽIVOTNÍ LEKCE A TRÉNINK TRPĚLIVOSTI!“ 😀

Začátek v Anglii

Do Anglie jsem odletěla v listopadu 2017  díky mé kamarádce Verče, se kterou jsem se seznámila ve facebookové skupině o cestování. Jednoduše tam napsala příspěvěk, jestli někdo nechce jet pracovat do Anglie do města Manchester. Já jsem byla nadšená a na příspěvek hned reagovala. Seznámily jsme se ještě v Česku. Bydlela nedaleko, a tak jsme spolu podnikly i pár výletů.

Nakonec jsme do Anglie neodlětely spolu, kvůli mé příležitosti pracovat na Kypru, ale zůstaly jsme nadále v kontaktu. Když jsem přiletěla do Anglie, pomohla mi se vším do začátku, za což jí moc moc děkuju!!!

První 3 dny jsem bydlela u ní, protože jsem čekala než se uvolní můj pokoj, ve kterém budu bydlet. Ubytování jsem měla od paní Marioly z Polska, která pronajímala tzv. sharehouse. Mariola už o mně díky Verče věděla, a tak jsem měla hned ubytování zajištěné.

Byl to malý útulný pokoj v Salfordu. Platila jsem 90 liber týdně a mí sousedé byli jen Poláci, kterým jsem ze začátku vůbec nerozuměla. 😀 První den jsem volala do Jobcentra v Rusholme, abych si domluvila schůzku k získání čísla pojištěnce (v AJ. zkratka NINO), které jsem potřebovala pro práci v Anglii. Já měla to štěstí, že měli místo na schůzku hned po dvou dnech, ale jindy to může trvat i týdny a vyřízení čísla pojištěnce též.

V dalších dnech jsem se zaregistrovala ve dvou pracovních agenturách. Za zprostředkování práce nic agentuře neplatíte! V jedné si vzali můj životopis v AJ a řekli mi, že se mi ozvou. Jelikož první agentura neprojevila velký zájem, zašly jsme s Verčou radši ještě do druhé agentury s názvem Times Recruitment Solutions, kde jsem vyplnila forumulář o registraci a taky test, kterým si chtěli ověřit, jestli umím anglicky.

Myslím si, že do 2-3 pracovních dnů měli pro mě práci. V té době měli docela dost nabídek, protože bylo před Vánocemi, a to vždy ve firmách potřebují hodně lídí, ale jen co Vánoce a nový rok skončí, 60% lidí zase vyhodí, protože už je nepotřebují, jako se to stalo mně…

Moje první práce v Anglii

Moje první práce byla picking/packing ve skladu s parfémy pro obchod Tha Fragvance shop. První dny jsem rozbalovala produkty a dávala je do předem určených regálů. Po pár dnech už jsem pracovala na počítači s objednávkami. Na stůl jsem dostala dané parfémy, který si zákazník objednal přes internet. Parfémy jsem po naskenování zabalila spolu s katalogem a parfémovými vzorečky do krabice ještě s fakturou. Na krabici jsem nalepila adresní štítek a balíček putoval přes jezdící pás, k dalším lidem, kteří měli na starost dopravu balíčku k zákazníkovi. 🙂

Před Vánocemi si zákazníci mohli objednat i vánoční balení, takže parfémy musely být zabalené do vánočního papíru. Mě zrovna tahle pozice bavila nejvíc, ale někteří lidé na to neměli trpělivost. 😀

Můj první den vypadal tak, že jsem si zaplatila cestu autobusem, kterým jsem jela 30 minut a pak jsem musela jít 40 minut pěšky, protože tam tím směrem už žádný jiný autobus nejel. Když jsem došla  do práce, místo krásného hotelu či pražských historických budov, kde jsem dříve pracovala se vystřídal logistický park se sklady, které byly označeny čísly. Když jsem přišla dovnitř, byla tam kantýna s mnoha lidmi a po zeptání, kam si mohu odložit věci, to byla právě tahle kantýna bez jakýchkoliv uzamykatelných skříněk.

Na pracovišti pracovalo nespočet lidí z různých zemích. Velká část týmu tvořili samozřejmě Poláci, ale našli se i lidé ze Španělska, Afriky, Buhalrska, Litvy a Rumunska. Někteří mi přišli divní a nesympatičtí. Nejen, že jsem měla předsudky o lidech, ale ještě moje povaha introverta mi nějak nezlepšovala, abych se seznámila s ostatními. Až týmová práce či zaučení pomohlo navázat konverzaci. Tak jsem poznala mou kamarádku Angie z Litvy. <3 

Nedostatek financí

Jak už jsem zmínila, spoj do práce byl složitější, a tak jsem se rozhodla koupit přes internet kolo od jedné holčiny. Nechtěla jsem jezdit autobusem, který mě stojí 20 liber týdně a ve finále jdu velkou část pěšky. Byla jsem nadšená, že jsem si pořídila kolo jen za 50 liber, pak mi ale zklesl úsměv, když dalších 50 liber jsem dala za výbavu kola. 😀 Pracovala jsem na odpoledních směnách a končila jsem pozdě večer, takže jsem si musela koupit kvalitní světla a taky blatníky na každodenní déšť jenž Anglie přinesla.

Taková menší poznámka. Když přijedete do zahraničí, první co děláte je, že přepočítáváte, kolik vás to stálo. Já vám radím nedělejte to, i když teda vím, že to stejně budete dělat. 😀 Přepočítavat přestanete po pár pěkných výplatách, které v zahraničí dostanete a začnete si zvykat na tu jejich měnu. 🙂

První týden jsem s penězmi nevyšla, a tak bylo super mít někoho, kdo vám finančně pomůže. Což v mém případě byla Verča. Pokud víte dopředu, že někoho kdo vám pomůže, mít nebudete, doporučuji si ušetřit peníze navíc. Za mě by to mělo být kolem 15-20 tísíc korun českých pro osobu. Peníze jsem ušetřené sice měla, ale jakmile jsem zaplatila 2 nájmy a deposit za pokoj, zjistila jsem, že už mi toho moc nezbylo a to jsem ještě musela koupit vybavení do pokoje jako polštář, deku, ale povlečení jsem si naštěstí zabalila s sebou z ČR. 😀

Pak byly další věci ke koupi jako příbory, skleničky, talíře, jelikož v sharehousu, kde jsem bydlela, jsme neměli sdílený inventář v kuchyni. Neměla jsem však peníze na to koupit si hrnce, pánvičky. atd., a tak jsem poprosila mého spolubydlícího, jestli si můžu půjčovat věci na vaření prozatím od něj, než si své koupím.

Výplatu jsem dostávala každý týden, takže hned druhý týden jsem Verče peníze vrátila a začala jsem pomalu šetřit na Ameriku.

Proč jsem jela za prácí do zahraničí ?

Jeden z hlavních důvodů, proč jsem jela do Anglie bylo to, že je tam vyšší mzda (jednalo se okolo 350-400 liber týdně), ze které jsem mohla ušetřit na výlet do Ameriky za mojí nejlepší kamarádkou Kájou, která tam rok pracovala. Věděla jsem, že tady se mi podaří ušetřit na takový výlet a to v krátkem čase, přesněji 2 měsíce. Sice jsem jeden měsíc pracovala bez jakéhokoli volna (což samozdřejmě nedoporučuji), ale vše se nakonec podařilo a v lednu už jsem byla na cestě do Los Angeles, kde jsem se s Kájou setkaly, ale o tom někdy příště… 🙂