Byl rok 2018 a moje mamka slavila za měsíc kulaté narozeniny. Přemýšlela jsem, co bych jí tak mohla dát. Chtěla jsem, aby to bylo něco speciálního. Napadlo mě, že bychom mohly podniknout nějaký výlet. Mohla bych jí tak ukázat můj cestovatelský svět po mapě, ve kterým jsem se naučila chodit.
Tou dobou jsem se akorát přistěhovala s mým přítelem do Holandska po roce stráveném v Anglii. Předtím jsem ještě pracovala na Kypru, kam jsem se vydala sama bez agentury. Sotva jsme nastoupili do práce a já už začala plánovat dárek pro mamku. Nebyla jsem si moc jistá, jestli se zrealizuje kvůli těžkým začatcím v Holandsku.
Rozhodla jsem se mamku vzít do Benátek. Věděla jsem, že už si to dlouho přála. Díky mýmu příteli, který mi nabídl finanční pomoc, se to povedlo!
Občas na něco sami nestačíte, i když si něco přejete. Nechte si pomoc od ostatních, pokud si to oni přejí. Uvědomění si, že nemůžete zvládnout všechno sami a dokážete přijmout pomoc, je důležité!
Začali jsme tedy plánovat! S mamkou jsem byla domluvená, že přijede autem z Česka do Holandska i s jejím přítelem a jeho dcerou, mým bratrem a jeho přítelkyní. A až pojedou nazpátek, mamka tu ještě zůstane a poletí domů letadlem.
Ubytování jsem pro ně zarezervovala přes Airbnb na 3 dny. Během těchto dnů jsem jim ukázala kde bydlím, také jsme jeli na výlet do Amstrdamu a poslední večer jsme oslavili mamky narozeniny v krásné roddiné italské restauraci.
Přišla řada na dárky a já mamce podala obálku s přáním. To byl ten moment, kdy mamka zjistila, že nezůstavá se mnou pár dní v Holandsku, ale že odjíždíme druhý den ráno do Itálie.
V obálce byl dopis, kde stálo:
„Milá maminko,
jsou to tvé druhé dvacátépáté narozeniny, a i přesto, že nemáš ráda překvapení, dovolila jsem si jedno takové přichystat.
Už to nějakou tu dobu bude, že nemáme tu možnost trávit spolu čas a podniknout spolu něco, a tak jsem nám naplánovala takový „menší“ výlet.
Ten menší výlet spočívá v tom, že v neděli odsud odletáme do Itálie, kde navštívíme Benátky a pokud budeme mít tu možnost, navštívíme ještě město Verona s jezereme Lago di Garde a Miláno.
Já věřím, že se ti tenhle dárek líbí, a že se mnou tuhle dobrodružnou cestu podnikneš!“
Mamka byla z dárku nadšená a souhlasila s odjezdem. V Itálii jsme strávily 4 dny, takže dost krátká doba na 3 města, ale my jsme to zvládly. 🙂
Den začal už velmi vtipně, když jsme v Holandsku dorazily na letiště. Při letištní kontrole měla mamka zamklý příruční kufr, který chtěli abychom samozřejmě odemkly, což by nebylo nic těžkého, kdyby mi mamka neřekla, že kód od zámku neví, protože si tam žádný nedávala.
Kontrola zjišťovala univerzální kód a my během toho přišly na správný kód. Mamce pak došlo, že ho diktovala prodejci, když si ten kufr kupovala. 😀
Mamka dříve procestovala severní i jižní část Itálie a bylo mi řečeno, že si určitě z italštiny něco pamatuje. Na letišti v Benátkách jsem se přesvědčila o opaku, když jsme narazily na jednu starší Italku, která se nás na něco ptala. Mluvila na nás asi 3 minuty a já si říkala, jak jí mamka může všechno rozumět.
Po té co paní domluvila, jí mamka odpověděla v angličtině „Sorry I dont‘ understand“. Paní hned nadávala, jak s náma ztrácela čas, že si tam mluví a my jí vlastně nic nerozumíme. Mamka mi potom řekla, že se snažila porozumět, ale že už si tu italštinu asi nepamatuje… 😀
Dorazily jsme autobusem z letiště k našemu ubytování v Mestre, které bylo 20 minut autobusem do centra. Byla to super lokalita pro ubytování, jak jsem zjistila na internetu.
Ovšem my se tam dostaly až po hodině, jelikož ten řidič, kterého jsme se ptaly, jestli jede naším směrem, nás do autobusu nakonec nepustil, protože jsme byly moc pomalý s kufry. 😀 A tak vznikla moje hádka s Italem hned první den.
Jakmile jsme přijely do centra, vzaly jsme lodní dopravu, při které jsme viděly nespočet krásných historických budov a památek jako Casino di Venezia, Ca D’oro, Canal Grande, Palazzo Grassi, Museo Peggy Guggenheim, Basilica di Santa Maria della Salute.
Vystoupily jsme kousek od náměstí San Marca, kam jsme pokračovaly na věž Campanile di San Marco, odkud byl opravdu nádherný výhled na Benátky a západ slunce. Cestou z vyhlídky jsme žasly nad Bazilikou di San Marco, která má uvnitř krásnou mozaiku. My ji bohužel neviděly, kvůli rekonstrukci. Hladové jsme se šly najíst do Ostaria Ai Stort, ale pokud by bylo místo v Cantina Do Spade, zašly bychom spíše tam.
Ráno jsme vzaly vlak do Desenzano, kde se nachází jezero Lago di Garda. V Itálii jezdí regionální vlaky, ale také soukromé. Rozdíl je rozhodně v ceně a v délce cesty. Vzaly jsme samozřejmě ten nejrychlejší a šokem zaplatily fakt drahou jízdenku… Nevěděly jsme, že to bude takový rozdíl. 😀
Cestou od jezera do Verony a odtud zpátky do Benátek už jsem byly chytřější! Ještě něž jsme odjely vlakem do Verony, navštívily jsme lodí historický ostrůvek Sirmione, ze kterého je krásný výhled na jezero a hory, pokud není opar, jako byl v našem případě.
Verona je město slavných milenců Roméa a Julie. Když jsem byla s mamkou u památky Casa di Giulietta… Musím uznat, že to bylo trošku divné.
Všude byly zamilované páry, jenž podepisovaly svá jména na zdi. Tak jsme se tam nakonec taky podepsaly i se jmény našich chlapů! Ještě jsme jim koupily přívěšek na klíče se srdíčky. Co vám budu povídat. Chlapy si doma ťukali na čelo, ale nás to romantické město fakt dostalo. 😀
Ve Veroně jsme ještě navštívily Casa di Romeo, Casa Mazzanti Caffé, Palazzo del Podestá, Arena di Verona, Piazza Brá.
Pro nadšence parfémů rozhodně doporučuji zajít do obchodu The Merchant of Venice. My tam narazily na velmi milého pána, který o parfémech věděl tolik, že mohl o nich dělat přednášky v muzeu. Ještě jednu pobočku mají i v historické budově v Benátkách.
Tenhle den jsme měly trochu odpočinkový. Jely jsme lodí na ostrov Lido (pláž Blue Moon) s výhledem na památku San Giorgio. K večeru jsme prošly centrum Benátek, kde jsme nakoupily italské dobroty jako jsou těstoviny, sýry, šunka, olivy a oleje na vaření za rozumnou cenu v místním supermarketu Despar Teatro Italia s nádhernými malbami uvnitř. Tyhle dobroty koupíte samozřejmě i v suvenýrským obchodě, ale jsou tam velmi předražené.
Město Miláno jsme obdivovaly hned, co jsme vyšly z vlaku a viděly ohromné historické vlakové nádraží. Rozhodly jsme se jít z hlavního nádraží do centra pěšky, ale pak jsme toho litovaly, protože to bylo opravdu daleko. 😀 Prošly jsme hrad Castello Sforzesco, Arco della Pace, Duomo di Milano, Galleria Vittorino Emanuele II. A pak jsme šly jen po obchodech až do večera. (Tou dobou jsem se ještě nezajímala o slow fashion)
Všude bylo strašně moc lidí, protože zrovna probíhal Fashion Week. Hodina před odjezdem vypadala tak, že jsme na poslední chvíli kupovaly kabelku a utíkaly na poslední vlak, který jel do Benátek. Málem jsme ho nestihly a po cestě znovu litovaly, že jsme se rozhodly jít pěšky. Mamky výraz při doběhnutém vlaku ukazoval, jak moc se jí výlet „líbil“, takže jsem radši s touto otázkou počkala na další den. 😀
Mamce ráno letělo letadlo do Prahy, takže jsem ji jela doprovodit na letiště. Protože jsem měla let do Rotterdamu až odpoledne, šla jsem se ještě projít po Benátkách. Příruční kufr jsem si nechala v úschovně na nádraží Santa Lucia. Loučení bylo težké, ale hřálo mě u srdce, když jsem věděla, že se splnil mamčin sen!
TAK NEPLŇME SNY JEN SOBĚ, ALE I SVÝM BLÍZKÝM!